RC Recenze: Temné vize - Odhalení

Série : Temné vize

Kniha : Odhalení

Díl : 1.

Autorka : L. J. Smith

Počet stran : 262

Vydáno : 2011/10

Nakladatelství : Fragment

Schopnosti, které přesahují lidské chápání! 

Kaitlyn má nezvyklé oči a jasnovidecké schopnosti. Žije s pověstí čarodějky. Pozvání do institutu nadaných pro ni znamená naději na nový život. Všichni se však brzy dozví pravdu o experimentu, který ohrožuje jejich zdravý rozum a životy…

Zatímco přemýšlela, stále si kreslila. Nebo spíš její ruka si kreslila – zdálo se, že její mozek to vůbec nevnímá. Teď se podívala dolů a poprvé si všimla, co vytvořila. Pavučinu. Ale divné bylo to, co bylo pod tou pavučinou, tak blízko, že se jí to skoro dotýkalo. Oči. Široce otevřené, kulaté oči s hustými řasami. Oči Bambiho. Dětské oči.

Můj dojem:

Kniha se mi moc líbila. Je psaná ve třetí osobě - obvyklý styl L. J. Smith. Kniha je pojata trochu jiným způsobem, nicméně, jak je již jasné z anotace, jde opět o knihu o nadpřirozených jevech. Nápad neboli spíše námět knihy se mi zalíbil a myslím si, že se kniha spisovatelce zkrátka povedla. 

Do čtení jsem se, musím přiznat, pouštěla trošku s obavami, ale kniha mě mile, ano opravdu mile překvapila. Děj plyne rychle, zbytečně se u ničeho nezastavuje a je takový zkrátka jemný. Jak jsme již u spisovatelky zvyklí, píše takovým milým, jednoduchým způsobem. Tato kniha podle mě obsahuje i prvky z detektivních příběhů, romantických příběhů i z dobrodružných, takže je to taková směs ,,všech" žánrů a mě si svým způsobem získala.

Nadpřirozené nadání? A co se samotným hrdinů týče?

Hlavní hrdinkou tohoto příběhu je Kaitlyn Fairchildová, která má nadpřirozené nadání. Zajímá Vás jaké? Čtěte dál:D. Kaitlyn je považována za čarodějku, nejen díky svému pohledu, který řekne vše za ní nebo jejímu vzhledu, ale také protože k ní ,,přicházejí" výjevy, které bez rozmyšlení zaznamená na papír. Jako by věštila budoucnost, neboť to, co vytvoří na obrázku, pak vidí na místě neštěstí, kterému nejde předejít. A právě díky této možnosti, že by se svému nadání mohla naučit porozumět, odchází do Institutu v Kalifornii, kde by jí měli právě tento sen zrealizovat. Není ale sama, kdo projevuje nějaké nadschopnosti. Jsou tu další 4 studenti, kteří sem do Institutu, více měně, přišli za stejnými cíli. 

Kaitlyn se v Institutu setkává s milou indiánskou dívkou Anne, jemným milovníkem MTV Lewisem a hlavně s Robem, hodným chlapcem, který ji ihned upoutal. A nakonec s Gabrielem, přidrzlým a svým způsobem zlým klukem. Každý z nich má jiné nadání a v Institutu se mají  naučit pracovat s ním a využít ho pro dobrou věc. Ale je tomu tak i ve skutečnosti? Co když pro vás lidé mají již předem určené jasné cíle a vy s tím jen tak nic nenaděláte? Co když ti, kteří se na začátku jeví jako zlý, pro vás nakonec představují poslední naději? A ti, kteří pro vás znamenaly ochranu jsou naopak na opačné straně?

A co takhle menší úvaha?
Když jsem začala knihu číst, nedala mi spát jedna věc. Prostě jsem přemýšlela nad dvěma složkami: nadpřirozeno ve spojitosti s dnešní dobou. Když se to tak vezme, vlastně díky tomu, že Kaitlyn prokazovala nějaké to nadpřirozené nadání, zkátka něco, co nešlo jen tak logicky vysvětlit, byla považována za čarodějku. Rovnou! Bez nějakého promyšlení ji lidé odsuzovali. Ale proč vlastně? Proč se jí báli?

Ano, svými schopnostmi předpovídala víceméně neštěstí, která se záhy stala, ale když se nad tím rozumný člověk víceméně zamyslí, dnešní doba a dnešní lidé a rozumné uvažování jde stranou. Samozřejmě Kaitlyni spolužáci, ti se musí brát s rezervou, neboť uvažují nesmyslně a hlavně nerozumně, ale... Kaitlyn mi prostě bylo, je a bude líto, protože se k ní zkrátka nechovali pěkně. Myslím si, kdyby to lidé rovnou vzali tak, že jim vlastně může pomoci zamezit ledajakým neštěstím, určitě by Kaitlyn nebyla proti. Možná, že by se i svému nadání rovnou více otevřela a nebrala by ho jako prokletí, ale jako dar. Jenže to je právě to spojení Co kdyby... Ano, to hrůzostrašné spojení dvou slov, které ve člověku vyvolávají napětí:D.

Rob ten hodný a Gabriel ten zlý? Něco mi to připomíná...
Při čtení mi pořád nutilo přemýšlet nad Gabrielem, který mi mnohokrát připomněl samotného Damona z Upířích deníků. Přijde mi, i jak vyplynulo ze zjištění Kaitlyn, že vlastně ze sebe jen dělá takového toho drsňáka - všechno zvládnu sám, nikoho nepotřebuji. Je mi jasné, že se mu Kaitlyn líbí, ale nepřipouští si to.
Naopak jsem byla ráda, jak to nakonec mezi Kaitlyn a Robem dopadlo. Jsem zvědavá jak se to dál rozvine. Docela musím říci, že se těším na další díl, protože kniha končí, jak jinak než otevřeným koncem.

Co Vás u knihy upoutá nejdříve? Samozřejmě obálka!
Co se samotné obálky týče, líbí se mi. Hlavně ten přechod z černé do fialové. Docela to ladí i s dějem uvnitř, nemyslíte? Svým způsobem je obálka jednoduchá, ale tím pádem i velice zajímavá. Původní obálka taky nevypadá špatně. Co myslíte?

A nakonec menší zajímavost!
Tato série poprvé vyšla v polovině 90. let, ale moc se neujala. V roce 2009 však vyšla znovu a ihned zaujala své místo v žebříčku bestsellerů New York Times po několik týdnů. Takže tato série je jasným příkladem toho, že doby se mění!

Tímto bych chtěla moc poděkovat nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku.