Série : Stefanovy deníky
Díl: 2.
Díl: 2.
Autorka : L. J. Smith, Kevin Williamson a Julie Plec
Počet stran : 216
Vydáno : 2011/10
Nakladatelství : Fragment
Stefan a Damon Salvatore se stali upíry a musejí se vypořádat s následky svého osudu. V rodném městečku Mystic Falls už pro ně není bezpečno. Na každém kroku je pronásledují lovci upírů. Vydají se tedy do New Orleans, které nabízí pokušení, ale i nebezpečí. V patách jim je totiž sadistický lovec upírů...
Můj dojem:
Tento díl se mi svým
způsobem líbil asi více než první. V prvním díle bylo to, co jsem už vlastně
viděla v seriálu. Některé situace ze seriálu ve druhém díle sice byly také ,
ale bylo jich rozhodně méně - nebo si je alespoň ze seriálu moc nepamatuji :D.
Na tento díl jsem se docela těšila, protože, jak jsem již napsala v recenzi na
první díl SD- Zrození, jsem byla zvědavá na život Stefana před Elenou. Myslím
si, že mě toto pokračování zároveň nezklamalo, ale zároveň jsem čekala ještě něco trošku jiného...
Kniha je stejně jako první díl psaná v první osobě z pohledu
Stefana. Také je doplněna několika deníkovými zápisy Stefana. Jen jedna věc,
která mi tak trochu nejde z hlavy - týká se obálky knihy. Vlastně Stefanovy deníky
jsou knihy o minulosti Stefana:), což mi s obálkami nejde zrovna moc dohromady.
Když už to je vlastně z minulosti, neměly by být obálky taky trošku jiné?
Neříkám, obálky se mi moc líbí, ale k příběhu ve vnitř se podle mě opravdu
nehodí...Nad čím jsem byla opět donucena se pousmát je ten rozrazil :D. No jo
no:)...
Na konci prvního dílu se bratři Salvatoři stali upíry. Druhý
díl vlastně začíná sedm dní poté, co dokončili přeměnu. Stefan rozhodnutý hodit
svůj dosavadní život za hlavu a začít si užívat a Damon truchlící nad ztrátou
Katherine a bránící se pít lidskou krev. V tomto díle jsme vlastně svědky toho,
jak se postupně mění povahy jak Stefana tak i Damona - tedy ne úplně povahy,
spíše priority na život a celkové pohledy na něj.
Stefan, dříve mladý muž, který byl plný poctivosti a spravedlnosti,
a který dal na slova svého otce. Zato teď, poté co se stal upírem, cítí,
že celý svět mu leží u nohou. Ze začátku svého upíří života to byl on, který
pil lidskou krev - tím samozřejmě zabíjel lidi, v čemž se hrozně vyžíval.
Postupem času naštěstí ale přicházel k sobě. Pomalu si začal uvědomovat lidské
city - dokonce se i zamiloval a začal používat rozum. Přesto Stefan
cítil vinu za to, že donutil Damona, aby se stal upírem, protože jak i
několikrát poznamenal, nechtěl být sám a zkrátka potřeboval svého bratra...
Zato Damon. Ze začátku a vlastně celkově celou knihu (kromě
konce) mi ho bylo líto. Zapřísáhl se, že nebude pít lidskou krev, ale jak
vlastně pak dopadl? Na jednu stranu jsem obdivovala jeho vůli nepít lidskou
krev, ale poté - na konci knihy, co se z něho vlastně stal ještě větší zabiják
než byl doposud Stefan, mi ho ani moc líto nebylo. Jak se říká, šel z extrému do extrému - nejdřív nevyhledával žádnou krev a pak toužil po hafu krve.
Stefan se dostane do pasti a nebýt jedné místní skupinky upírů a jejich vedoucí Lexi, možná by i zemřel. A tak se Stefan stává, dá se říci Lexiiným svěřencem. Ukáže mu, jak využít své Síly, jak ukojit svoji žízeň zvířecí krví namísto lidskou. Také mu prozradí spoustu dalších užitečných rad. Díky ní si vlastně Stefan ujasnil zaprvé to, kým se stal a zadruhé to, co vlastně od života vůbec chce.
Ze začátku knihy to totiž podle mě byl hrozný blb:D. Nad jeho přemýšlením mi zůstával rozum stát:D. Zkrátka mám ráda hodného Stefana:)... Jednoho dne ale Stefan zjistí, že se Damon dostal do pěkné šlamastiky. Rozhodnutý mu pomoci, se vydává ho osvobodit, ale je zajmut také. Nakonec oběma pomůže dívka, do které se Stefan zamiloval, ale sama za to zaplatí životem. Po velké hádce mezi bratry se rozchází ve zlém a Damon přísahá, že Stefanovi celou věčnost pěkně znepříjemní...
Shrnutí:
Jako obvykle je na řadě shrnutí:). Kniha určitě
stojí za to, aby si ji přečetl ten, kdo si již přečetl první díl. Já osobně
budu dále sledovat stopy Stefana Salvatora a jeho bratra a doufám, že mě další
díl nezklame. Uvidíme:D. To co jsem ještě zapomněla zmínit je poslední
odstavec, kterým je zakončena kniha. Docela mě totiž pobavil:). Je to ze Stefanova deníku a zní takto: ,,
Přísahal jsem, že se budu pořád stěhovat, nikdy nezůstanu moc dlouho na jednom
místě ani se s nikým nebudu sbližovat. Jedině takhle nikomu neublížím. Protože
Bůh nás opatruj, jestli se ještě někdy zamiluji do člověka... ". To kdyby
tak slyšela Elena:D...
Žádné komentáře:
Okomentovat